Kapitola 7

Emma běžela přímo do pokoje dědy Davea, jakmile vešla.

Pokoj dědy Davea byl ve druhém patře. Když otevřela jeho dveře, starý muž měl zavřené oči na svém houpacím křesle.

I když to byly roky, co se potkali, i když spolu strávili pouhých šest měsíců, Emma s ním stále cítila silný pocit blízkosti.

Když byla těchto pět let v zámoří, byl to tento starý muž, kdo jí věnoval péči a náklonnost!

Emma se vkradla dovnitř a šla k dědovi Daveovi, když na něj tiše zavolala: "Dědo, vrátila jsem se za tebou."

Děda Dave okamžitě otevřel oči, když ji uslyšel. Jeho tvář byla pokryta úsměvy, když seděl vzpřímeně a díval se na svou skutečnou vnučku stojící přímo před ním. "Ach miláčku, konečně jsi zpátky, Emmo! Pojď ke mně blíž, abych se na tebe mohl podívat..."

Emma poslušně přikývla a naklonila se k ní.

Děda Dave se na ni podíval od hlavy až k patě as úsměvem řekl: "Není to špatné, ještě jsi hezčí! Měla jsem pravdu - moje vnučka je diamant v drsném stavu. Jsi jen opálená a štíhlá, protože jsi žila těžký život na venkově! Jak by byla moje vnučka tak špatná!"

Emma se skoro rozplakala, když poslouchala, jak ji děda Dave chválí.

Dokonce i její biologičtí rodiče ji považovali za trapnou. Její děda byl jediný, kdo si myslel, že je nejlepší!

Emma zahnala slzy a s úsměvem odpověděla: "Ty roky tě poslouchám, dědo. Žiju dobrý život a dobře se učím. Proto jsem se stala lepším já a vrátila jsem se za tebou."

"To je dobře..."

Děda Dave láskyplně poplácal Emmu po ruce. "Moje vnučka to dokázala. Jste dokonce čestným praktikem alternativní medicíny!"

Emmě připadal hrdý výraz dědečka Davea k smíchu a její srdce roztálo jako vosk.

Najednou děda Dave změnil tón a ušklíbl se: "Ať vaši slepí rodiče vidí, jak jste dobří! Nestarají se o svou vlastní dceru, a přesto se k dceři cizího chovají jako k pokladu. Ohromné!"

Emmě se zatmělo před očima, když to slyšela.

Když ji rodina May identifikovala a vzala k sobě, děda Dave také požádal Sophii, aby se vrátila na venkov, kam patřila její skutečná rodina.

Ale přesto byla dlouhá léta vychovávána rodinou Mayů. Kromě toho to byla vynikající dívka a Emminým rodičům velmi záleželo na jejich image, takže nemohli snést Sophii vykopnout.

Před dvěma lety ignorovali námitku dědy Davea a trvali na tom, že přijmou Sophii jako svou kmotřenku.

Dnes byla Sophia stále dědičkou Mayovy rodiny.

Pokud jde o Emmu, skutečná dědička...byla veřejnosti neznámá!

Emma se ušklíbla, když řekla dědovi Daveovi: "Dědečku, je mi jedno, jak mě vidí. Zajímá mě jen tvůj názor! Tentokrát nemusíš všem říkat o mých úspěších. Hlavním důvodem, proč jsem se sem vrátila, je vidět tě a odvolat zasnoubení! Až najdu místo k pobytu, přivedu tě tam, jakmile se usadíš. Co myslíš?"

"Jasně, samozřejmě, že můžeš. Cokoli moje vnučka řekne, platí. Už mě také nebaví zůstávat v tomto domě, takže bych raději zůstal s tebou a třemi mými drahými pravnoučaty."

Když už jsme u těch tří malých, hněv z tváře dědy Dave zmizel, když se Emmy šťastně zeptala: "Ti tři miláčci by měli vědět, že jsem jejich pradědeček, že? Je pro vás bezpečné je nechat v hotelu? Jsou rozkošné a doufám, že se nenechají unést!"

Emma se také usmála. "To se nestane, dědo. Jsou chytří! Nenechají se někým unést. Vlastně bych měl poděkovat nebesům, kdyby někoho neunesli..."

Zatímco si Emma a děda Dave vesele povídali,

Leonardo najednou zaklepal na dveře a hlásil: „Slečno Emma, pan a paní Mayové jsou zpět a dole po vás žádají.“

Emmin úsměv zmizel, když uslyšela Leonarda, jak se zamračila a odpověděla: "Rozumím, teď půjdu dolů!"

Když děda Dave vstal, tvář potemněla. "Půjdu s tebou dolů, neboj se."

Když ho Emma uslyšela, zahřály oči a přikývla." Dobře."

Společně pak pomohla dědovi Daveovi sestoupit ze schodů.

V tu chvíli byli v obývacím sále manželé Mayovi, Samuel a dokonce i Sophia.

Slyšeli někoho scházet ze schodů, a tak se všichni podívali na schodiště. Když uviděli dědu Davea, všichni okamžitě vstali, aby ho pozdravili.

"Tati, proč jsi také přišel dolů?"

Theodore byl první, kdo promluvil, ale jeho oči přistály na Emmě, která byla vedle dědy Davea.

"Je neuvěřitelně okouzlující a přitažlivá!"

Theodore v ní matně viděl starou Emmu.

Ve tváři měl překvapený výraz, protože nedokázal přiznat, že ta dáma je Emma. "A ty jsi...?"

Děda Dave se ušklíbl. "Co se děje? Copak nepoznáváš svou vlastní dceru?"

Manželé Mayovi byli úplně ohromeni!

„Opravdu je Emma May!

Nečekali, že bude mít tak velkou změnu!

Sophia byla také v šoku.

Stará Emma vypadala extrémně ušmudlaná a vypadala by jako ošklivé káčátko, jen když by stála vedle ní.

Ale teď Emma vyzařovala silnou a čestnou auru, jako by byla skutečnou bohatou dědičkou.

Sophia se instinktivně otočila a podívala se na Samuela, který byl vedle ní...

Samuelovy oči byly přilepené na Emmě a ani nemrkl!

Pořád byl nevěřícný. Jak mohla být ta žena před ním tenkrát stejná venkovská buzerace?!

"Kdyby takhle Emma vypadala před pár lety, možná bych ani neodvolal zasnoubení!" pomyslel si.

Sophia vycítila Samuelův pohled a žárlivost jí rostla v srdci!

„Emma Mayová!

"Když už jsi odešel, proč jsi se zase vrátil?!!"

Zatímco všichni měli své vlastní myšlenky, Emma už pomohla dědovi Daveovi na pohovku a posadila se.

Děda Dave měl na tváři ochranný výraz, když jemně poplácal Emmu po hřbetu ruky. Byl vřelý a laskavý.

Sophia se cítila hořce, když ho pozdravila: "Dědečku."

Děda Daveův výraz okamžitě potemněl, když ji uviděl, když se chladně zeptal: "Proč jsi tady? Dnes se bavíme o našich rodinných záležitostech. Co to má společného s outsiderem, jako jsi ty?"

Sophia byla v rozpacích a vypadala, jako by jí bylo ukřivděno. Všichni viděli ubohý výraz v její tváři.

Theodore se nemohl dívat, jak je smutná dcera, kterou mnoho let miloval a vychoval, a tak si nemohl pomoct a řekl: "Tati! Sophia je tvá vnučka už přes dvacet let. Teď je to také naše kmotřenka. Takhle by ses k ní neměl chovat, že?"

Buch!

Děda Dave tvrdě zaklepal hůlkou na podlahu. Jeho výraz byl plný hněvu, když uslyšel Theodora, jak mu nadával: "No a co? Teď to není moje vnučka! Moje skutečná vnučka je přímo tady. Pokud jde o vás dva, místo uznání své dcery jste trvali na tom, že s osobou bez jakéhokoli pokrevního příbuzenství s námi budete zacházet jako se svou dcerou! Myslím, že jste všichni zaslepení a hloupí. Jak směšné!"

Oba nevypadali příliš dobře, když na ně křičeli, když byl kolem nich někdo zvenčí.

Evelyn se ušklíbla: "Nemám tak trapnou dceru!"

Děda Dave byl rozzuřený, když se mu třásla paže. "Co jsi říkal?!"

Evelyn se schoulila, když na ni děda Dave zakřičel.

Emma ho poplácala po hrudi, aby mu pomohla se uklidnit, ale cítila se apatická.

Na konci dne neměla žádné pouto se svými biologickými rodiči. Jemně dědu Davea konejšila slovy: "Dědečku, není ti dobře. Nezlob se."

Pak vzhlédla a podívala se na své takzvané rodiče před sebou, když chladně řekla: "Nejsem tu dnes, abych byla něčí dcerou, takže si ušetřím zbytečné řeči! Souhlasím s tím, že odvolám zasnoubení. Musím podepsat smlouvu nebo něco? Prosím, urychleně! Nemám moc času a nechci ho tu ztrácet."

Neznělo to, jako by otravovala nebo toužila, což je přivádělo ke zmatení.

Mysleli si, že Emma se nikdy nevzdá šance vzít si Samuela.

Ostatně Emma měla Samuela kdysi ráda.

Nečekali, že Emma bude souhlasit tak snadno!

Ale Samuel byl trochu ohromen, když si v duchu pomyslel: "Hraje tahle žena těžko k sehnání?"