Kapitola 4 Jsi svobodná, Pretty Lady?

Hmm? Tessa byla trochu ohromená, že okamžitě odpověděla.

"Hezká dámo, chci upsies," opakoval malý chlapec, tentokrát s trochu větším důrazem, když zíral na Tessu s vytřeštěnýma očima, které se rozzářily dětským leskem.

Při pohledu na to, jak byl roztomilý, Tessa cítila, jak se jí srdce rozpouští, a rychle ho zvedla. Bylo to jako držet měkký uzlíček, a když ho nesla, mohla na něm zachytit slabou pudrovou vůni, kvůli které se chtěla přitisknout k jeho buclaté tváři.

Měla to dítě nevysvětlitelně ráda, když se usmála a jemně řekla: "Hej, chlapečku, děkuji, že jsi za mě mluvil." Bez něj by nikdy nedokázala očistit své jméno.

Zdánlivě neznepokojený malý chlapec zavrtěl hlavou a řekl s nádechem drzosti: "Nemáš zač. Udělal jsem, co jsem musel. Kromě toho nenávidím ženy se dvěma tvářemi, jako je ona."

Když to Tessa slyšela, tak to pobavilo, že se zasmála. "Opravdu rozumíš tomu, co to znamená mít dvě tváře, když jsi tak mladý?"

Slavnostně přikývl, jeho baculatá tvář byla velmi zachmuřená, když odpověděl: "Samozřejmě, že ano. Můj strýc mi řekl, že člověk dvou tváří je někdo, jehož činy neodpovídají jejich slovům."

Tessiny oči se zakřivily do půlměsíců. "No, jsem ohromen. Jsi velmi inteligentní malý chlapec, že?"

Když získal její chválu, zrudl v rozpacích, ačkoli to, jak se mu leskly oči, prozrazovalo jeho štěstí, i když se snažil chovat lhostejně. Nakonec našpulil rty, aby se neušklíbl, což ho jen učinilo rozkošnějším.

Když ho Tessa viděla takhle, nemohla si pomoct a přemýšlela, jestli by její vlastní dítě bylo tak rozkošné, kdyby od nich nebyla tak krutě oddělena při porodu.

Náhle sevřela malého chlapce pevněji, její mateřská láska prakticky přetékala. Právě se chystala promluvit, když se do toho vložil hlas: "Mladý mistře Gregory, hostina právě začíná. Musíme už odjet, jinak se starý mistr a stará paní budou bát."

Malý chlapec přikývl, když to uslyšel, pak se otočil a řekl Tesse: "Vidíš, jak jsem ti předtím pomohl, mohl bys mě přenést k tátovi? Jsem unavený a už se mi nechce chodit."

"Huh?" Tessa tím zaskočená poněkud váhala, když podotkla: "Ale já se ještě musím připravit na představení a kromě toho jsme se teprve potkali. Nebylo by vhodné, abych tě nesl až tam, kde jsou tvoji rodiče."

Malý chlapec ji pevněji sevřel a tvrdošíjně kňučel: "Ne, když řeknu, že je to vhodné, tak to je! Taky, jak budeš vystupovat bez houslí, krásná dámo?" Oči mu narostly do velikosti podšálků, jak se mu v hlavě objevila jasná myšlenka, a vážně na Tessu zíral, když vtipkoval: "Moje babička má ve své vzácné sbírce ještě volné housle. Když mě přeneseš, donutím ji, aby ti je půjčila."

Nebylo nic přesvědčivějšího, než když na vás dítě zíralo jiskřivýma laníma očima a Tessa po krátké vteřině pochybností polevila. "Tak dobře. Přenesu tě."

To malého chlapce evidentně bez konce potěšilo, protože jeho měkké tělíčko se k ní sesulo, když se spokojeně usmíval. Tato hezká dáma má opravdu vřelé objetí a navíc opravdu krásně voní, jako by to udělala matka.

Cestou se nahlas zeptal: "Jsi svobodná, hezká paní?"

"Jsem," odpověděla Tessa pohotově a s láskou pohlédla na dítě. Začínala ho mít čím dál tím víc ráda. "Proč se ptáš?"

"Pak by sis určitě měla vzít mého tátu a stát se mojí mámou!"

Nedokázala skrýt šok. Není otcem tohoto malého chlápka Nicholas Sawyer jako prezident Sawyer Group?

Po Nicholasově odchodu ze speciálních jednotek mu trvalo jen dva roky, než přivedl Sawyer Group do nových výšin. Byl to muž legendárních rozměrů v obchodním světě, s houževnatostí, která odpovídala jeho impozantní pověsti, nemluvě o tom, jak vládl společnosti železnou pěstí. Nebyl to někdo, s kým by si obyčejný člověk mohl zahrávat, natož Tessa.

Ale teď, když se o tom malý chlapec zmínil... Neschopná potlačit svou zvědavost, zeptala se: "A co tvoje máma?"

"Já nemám maminku," zamumlal malý zklamaný se zamlženýma očima. "Chci, abys byla moje máma, krásná paní." Jakmile to řekl, přitiskl se k ní a ona pocítila ohromující pocit spolehnutí vyzařující z jeho drobné postavy.

Tessa se nemohla ubránit svému úžasu. Jak se ukázalo, Malý princ z rodu Sawyerů – předmět závisti mnohých – neměl matku.

Nebyla si jistá, jak složité je udržet manželství ve světě bohatých, ale věděla , že potřebuje malého chlapce jen pevněji obejmout, jako by ho chtěla vší silou utěšit. Bezmyšlenkovitě přemýšlela, jestli dítě, které nikdy nemohla držet, nesedělo v nějakém koutě světa, postrádalo také matku.

…

Mezitím ve VIP salonku hodovní síně seděl Nicholas na pohovce a vypadal jako jemně vyřezávaná socha. Černý oblek, který měl na sobě, byl pečlivě přizpůsoben jeho štíhlé a svalnaté postavě, zdůrazňoval jeho široká ramena a dokonalou siluetu.

Jeho rysy byly jako umělecké dílo nebes a v jeho ledově temných koulích ležela pravá zastrašující lhostejnost, která se mu zdála zakořeněná v kostech, podobně jako jeho elegance.

V tuto chvíli byl vzduch kolem něj překvapivě studený.

Stál před ním ve velkém zoufalství druhý syn Sawyerovy rodiny, Kieran Sawyer.

Kieran se nikdy necítil víc, jako by stál před ledovcem, než přesně v tu chvíli. Pod Nicholasovým pronikavým, nebezpečným pohledem podvědomě polkl . "Přísahám, Nicholasi, už jsem někoho poslal, aby ho hledal. Greg bude v pořádku! Celá tahle jachta je naše, takže se nikdo neodváží na toho chlapce ani položit prst!"

"Radši v to doufej, protože pokud se Gregovi něco stane, pak se můžeš vsadit, že pro záchranu vlastní kůže nemůžeš nic udělat!" S tím Nicholas střelil po bratrovi ostrým pohledem. "Co tady stojíš? Vypadni a začni ho hledat!"

"Ano, samozřejmě, hned!" odpověděl Kieran se zachvěním a pak vyběhl ze dveří. Vyčítal si, že se tak moc snažil posbírat dámy na jachtě, že Gregoryho úplně ztratil z dohledu.

Netrvalo však dlouho a Kieran se vrátil, a když Nicholase oslovil, v očích měl stále strach. "Nicholasi, Greg se vrátil!"