Kapitola 28

Dominicus

Dny, které následují, jsou... zvláštní. Neustále mě to táhne zpátky do města, k ní. Zpovzdálí sleduji, jak prochází svým životem. Práce v jídelně, povídání se starší lidskou ženou, večerní procházky.

Zdá se... nějak lehčí. Neustálý strach, který jí zastínil oči, mizí a nahrazuje ho opatrná naděje. Něco v mé hrudi se vzdouvá emocí, kterou nedokážu úplně pojmenovat.